Ochrana soukromí v kyberprostoru
„Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.“ (Listina základních práv a svobod)
Soukromí
Soukromí je osobní prostor člověka, který není přístupný ostatním. „Soukromí obecně znamená jistou sféru integrity jednotlivce a jeho blízkých, která obklopuje jednotlivce samého, ať se nachází kdekoli.“ (Stanovisko 1/2008, Úřad na ochranu osobních údajů)
Rozsah a hranice soukromí člověka v reálném i virtuálním-online světě jsou podmíněny jeho schopnostmi a svobodou rozhodovat, kdo a do jaké míry může vstupovat do tohoto prostoru. V kybernetickém prostoru jsou hranice soukromí dány rozsahem osobních dat, která jsou o člověku zveřejněna a veřejně přístupná – čím více osobních údajů o sobě člověk sdílí, tím menší je jeho soukromí.
V online světě je to schopnost a svoboda rozhodovat, kdo může přistupovat k informacím, na základě kterých lze osobu určit a vyhledat.
„Svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Podle W. Weischedela svoboda znamená „volný prostor možností volby, v jehož rámci může člověk rozhodovat sám o sobě za sebe sama.“ Tato podstatná možnost člověka, případně i jiných živých bytostí je ovšem omezena“: fyzicky (například gravitací), sociálně (rodiči, společenskými normami, zákony státu) a mentálně (inteligencí, sníženou příčetností, intoxikací, návyky).
(Zdroj: Wikipedie)